Library - Knihovna

Bratrstvo černé dýky - série

Žhavá, akční, upírská, romantická fantasy série z pera americké autorky J. R. Ward.

J. R. Ward - Milenec z temnot

Beth pracuje jako novinářka v jednom Caldwellském plátku. Ve svých pětadvaceti letech cítí, že její život je příliš jednotvárný, že tráví čas jen mezi kanceláří a maličkým bytem, ve kterém ji čeká jen kočka. Chtělo by to nějakou změnu, ale chlapi ji vůbec nezajímají (ani ženské) a šéf jí nechce přidělit nic zajímavého. A pak jí do života vtrhne jako přírodní živel Wrath, dvoumetrový zabiják a upírský král. Rozhodl se splnit poslední přání svého zavražděného bratra Daria, aby se postaral o jeho jedinou dceru. Beth samozřejmě nemá tušení, kdo byl její otec, natož aby věřila mýtům o upírech. Jejich první setkání dopadne katastrofálně, takže ho Wrath musí odstranit z její mysli. Zato to druhé... Řekněme, že chemie zafungovala.

Wrath je vůdcem Bratrstva černé dýky, upírských válečníků, kteří chrání příslušníky své rasy před Vyhlazovací společností. Až na jednu výjimku to nejsou pokrevní bratři, ale jako by byli. Ta staletí bojů bok po boku vytvořila mezi nimi pevná pouta. Všichni to jsou agresivní vycvičení zabijáci, ale každý má své vnitřní trauma. Někteří upíři pokládají Bratrstvo za nezbytné zlo na obranu rasy, pro jiné jsou legendou hodnou obdivu.

Pan X vidí v zabíjení upírů jednu z mála společensky přijatelných příležitostí, při kterých může uplatnit své vražedné choutky. Když se mu podaří zabít člena Bratrstva, je jmenován vůdcem Vyhlazovací společnosti jejím zakladatelem Omegou. Moc je to, po čem vždy toužil a hodlá jí patřičně využít.

Kromě hlavní dějové linie Beht/Wrath sledujeme i příběh policisty z oddělení vražd Butche, který měl o Beth zájem, ale tváří v tvář upírovi chápe, že nemá šanci. Ale ani on ještě neřekl své poslední slovo, stejně tak upírští sourozenci Marissa a Havers.

J. R. Ward - Milenec z věčnosti

Druhý díl romantické, temné fantasy série Bratrstvo černé dýky nás znovu zavádí do nebezpečných uliček Caldwellu ve státě New York. Jaký osud v nich čeká na upírského válečníka Rhage?

V prvním díle Milenec z temnot nám představila svět, ve kterém jsou upíři reálnou avšak tajnou součástí společnosti. Lidé o nich nemají tušení, ale ani o bezduchých vojácích Vyhlazovací společnosti, která má na upíry spadeno. Jejich válka trvá už staletí a několik upírských válečníků bylo vybráno Stvořitelkou, aby svou rasu bránilo před vyhynutím. Říkají si Bratrstvo černé dýky.

Rhage je pro svůj okouzlující vzhled a úspěch u žen přezdíván Hollywood, v jeho nitru se však skrývá krvežíznivá stvůra, před kterou ani jeho bratři nejsou v bezpečí. Rhage totiž naštval Stvořitelku a ta ho potrestala opravdu důkladně. Při velkém rozrušení způsobeném vztekem či bolestí se promění v mohutného draka, což je účinná zbraň proti bezduchým ale smrtelné nebezpečí pro jeho blízké. Aby uvolnil nahromaděnou energii, vyhledává Rhage každou noc rvačky a ženské.

Mary pracuje v advokátní firmě a po večerech vypomáhá na krizové lince pro sebevrahy. Jednou na tu linku taky volala, její život totiž provází utrpení. Musela se starat o těžce nemocnou matku a když zemřela, zjistili lékaři, že má Mary leukémii. To jí však nebrání v tom, aby pomáhala ostatním. Jednou večer ji doma vyhledá němý kluk John, který Mary občas volává, aby poslouchal její uklidňující hlas. Setká se tak i s Maryinou sousedkou Bellou, která v něm pozná upíra před proměnou. Sama je taky upírka, ale to Mary netuší. John je sirotek a o svém „upírském dědictví“ nic neví, proto Bella hledá pomoc u Bratrstva. A mimoděk tak zatáhne Mary nejen do světa upírů, ale neodvratně také do Rhageovy náruče.

Umíte si asi představit, že vztah mezi vznětlivým, arogantním Rhagem a tichou, smrtelně nemocnou Mary není procházka růžovou zahradou. Rhage si uvědomuje nebezpečí, které v něm dřímá, zároveň však není schopen na Mary přestat myslet, přestože ona ho odmítá. Když jí hrozí nebezpečí od bezduchých, tak neváhá a přes výslovný zákaz Bratrstva ji přivede do jejich sídla, za což je bolestivě potrestán, zároveň je však na pár hodin zbaven svého prokletí, čehož s Mary náležitě využije. Pouto jejich lásky však narušuje jak jeho stvůra, tak její nemoc. Čeho všeho se bude muset Rhage vzdát, aby ji zachránil?

Autorka vytvořila silně romantický a erotický fantasy příběh, který není tak akční jako díl první, přesto ani tady nejsou boje s bezduchými vynechány. Hlavní důraz je však kladen na vztah dvou hlavních postav, který je mnohem komplikovanější a barvitější, než byl ten mezi Wrathem a Beth. I když je to emočně laděné, tak má příběh spád, velkou dávku humoru a napětí. 

Johnův příběh působí jakoby navíc, je to však počátek jeho pouti, která se jako červená linka povine všemi díly až do nedávno vydaného osmého, který se mu věnuje už naplno. Tak toho kluka určitě nepřehlížejte, pozornost si vzhledem k dalším pokračováním zaslouží. Autorka nás taky pomalinku připravuje na třetí díl, když nahlíží do duše Zsadista a upírské šlechtičny Belly, tentokrát tedy nechává trochu pootevřený závěr.

Pokud se vám líbil první díl, vůbec neváhejte, série má vzestupnou tendenci. A pokud sérii ještě neznáte a máte rádi romantiku s velkou dávkou tajemna, napětí a erotiky, zakousněte se do Bratrstva černé dýky.

J. R. Ward: Probuzený milenec

„Byl jsem mrtvý, dokud jsi mě nenašla, i když jsem dýchal. Byl jsem slepý, ačkoliv mi zrak sloužil. A ty jsi pak přišla… a já se probudil.“

Úžasně romantické, nemyslíte? Však také před sebou máme další pokračování romantické upírské série Bratrstvo černé dýky, a jak už víme z předchozích dílů, vedle akce, humoru a magie tu jde především o lásku…

Tentokrát tu však máme romanci velice smutnou, a to hned od začátku, vlastně ještě před ním. Už z minulého dílu jsme se dozvěděli, že líbezná upírka Bella byla unesena bezduchými, speciálně jedním, i na bezduché nadprůměrně vyšinutým panem O, který v ní vidí svou zesnulou lásku. To by mohlo znít romanticky, kdyby svou bývalou nezabil vlastní rukou při jednom ze svých pravidelných záchvatů vzteku a krutosti.  A ještě mnohem dále do minulosti sahá chmurný příběh upírského válečníka Zsadista, který sloužil stovku let jako otrok krve a sexu. Jeho duše není zlomená, ale zničená, jak už vysvětlilo Belle při jejich posledním setkání jeho dvojče Phury. A přestože Bellu od sebe Zsadist tehdy odehnal, po zprávě o jejím únosu po ní neúnavně pátrá. Nejí, nespí, jen zabíjí jednoho bezduchého za druhým, nejdřív se z nich však snaží vymlátit informace o Belle. Ani po týdnech se nechce Zsadist smířit s tím, že by už mohla být mrtvá.

Příběh Belly a Zsadista je vyprávěním o léčbě traumatu, o otevírání srdce a duše, o budování důvěry, ale také o zklamání a bolesti, o znevažování sebe sama. Zsadistova mantra zní: „Nejsem pro tebe dost dobrý.“ Bella se tak jen těžko probourává zdí, kterou si kolem sebe za dvě staletí vystavěl. A kolik odkopnutí může žena snést, než za sebou definitivně práskne dveřmi?

Více prostoru je tentokrát věnováno postavám Butche , Phuryho i Revhenge, jejichž knihy nás teprve čekají, ale zejména mladému Johnovi, který už také prožil trauma a bohužel ne poslední.

J. R. Ward: Nalezený milenec

Čtvrtý díl upírské série Bratrstvo černé dýky se věnuje vztahu mezi člověkem Butchem a upírkou Marissou. Předchozí díl nasadil vysokou laťku svým hluboce dojímavým příběhem upíra Zsadista.

Stejně jako v předchozích dílech, ani tady nebudete ochuzeni o dávku erotiky a temných bojů, které vám způsobí mrazení v zádech. Ani o napětí není v tomto díle nouze, proto vám doporučuji knihu k přečtení. Pokud tuto sérii neznáte, neváhejte a začněte číst pěkně od prvního dílu. Upíří válečníky Wratha, Rhage i Zsadista si určitě oblíbíte.

Ve snaze ochránit můžeme druhým ničit život, a tak s napětím čekáme, jak se s tím dokáže Marissa vypořádat.

„Marisso,“ oslovil ji Butch. „Za to riziko to stojí. Potřebuju to vědět“.
Zprudka se obrátila na patě. Z očí jí šlehaly blesky, tvář zrudlou vzteky. Chvíli bylo ticho. A pak mu vyťala políček.
„To je za to, že ti tak málo záleží na životě.“ A vzápětí ho udeřila podruhé. Ostré plesknutí se odrazilo od stropu. „A to je za to, žes mi neřekl, co se chystáš udělat.“

Butch je bývalý policista a především člověk. Přestože život s bratrstvem upírů ho baví, cítí se lehce méněcenný, protože mu bratři nedovolí s nimi bojovat proti jejich nepřátelům - bezduchým. Když však náhodou v noci narazí na skupinu bezduchých, která se snaží chytit upíra-civilistu, Butch zasáhne a upíra zachrání, cena za pomoc je však vysoká. Málem zemře a navíc je nakažen samotným vůdcem bezduchých - Omegou. Když leží v karanténě na pokraji smrti, jediné, co ho drží na živu, je jeho láska k Marisse.

Marissa - sestra upířího lékaře Haverse a jedna z příslušnic upíří šlechty zvané Glymera je do Butche zamilovaná. Jenže jako bývalá žena krále má o sobě pochybnosti. Glymera ji odsuzuje a bratr jí dává za vinu, že ji král nechal. Navíc se ji Butch snaží občas ochránit před nákazou bezduchých tím, že ji od sebe odhání, a to jí na sebevědomí taky nepřidá.

Stejně jako se Butch snaží ochránit Marissu, snaží se i Marissa ochránit Butche a rozhodně si nepřeje, aby pomáhal bratrům v boji. Jestli Marissa dokáže ustát všechna nebezpečí, která by mohla potkat jejího vyvoleného, si musíte přečíst sami.

Více prostoru zde dostává také bratr Vishous, jehož osud je s Butchovým zvláštně spojen. Vishous si tu prožívá vlastní traumata a strach o Butche má snad ještě větší než Marissa.

Další část je věnována Johnovi, který se musí vypořádat se svou minulostí a svým životem, což není vůbec jednoduché. Mě osobně pasáže o Johnovi trošku rušily, protože narušovaly plynulost příběhu o Butchovi, ale zasazují jednotlivé linie do širší perspektivy a dělají svět bratrstva jednotnějším, tak je nepřeskakujte.

V tomto díle jsme sledovali nepřítele přes bezduchého pana X, kterému se už příliš nelíbí být bezduchým, a tak se snaží přijít na způsob, jak se po smrti vyhnout návratu k Omegovi. Naději vidí v proroctví, které je součástí příručky pro bezduché.

Příběh Butche a Marissy nepůsobí na první pohled tak silně, ale zasáhne nás tím, jak je realistický. Alespoň mému srdci je velmi blízký.

J. R. Ward : Nespoutaný milenec

Jane Whitcombové předpověděla budoucnost rozbitá skříňka přání. A že skříňka měla pravdu, to si Jane uvědomila až o dvacet let později…

Již popáté se vracíme do Caldwellu poblíž New Yorku, kde Bratrstvo černé dýky bojuje s bezduchými a ochraňuje tak svou upíří rasu. Po smrti svého vůdce, pana X, se bezduší stáhli a připravují se na odvetu. Bratrstvo tak má chvíli čas vyřešit si své vnitropolitické problémy.

Na Vishouse, člena Bratrstva, je při lovu na bezduché spáchán atentát. S četnými zraněními  je převezen do nemocnice a operován lékařkou Jane Whitcombovou. Vishousovi se sice dostane výborné lékařské péče, ale zároveň se ocitne v ohrožení, a to nejen on kvůli blížícímu se svítání, ale i celá upírská rasa, jelikož snímky jeho šestikomorového srdce lékaře z nemocnice více než zaujmou. Bratři se tedy pro Vishouse rozhodnou vyrazit. Nepočítají ovšem s tím, že si kromě V odnesou z nemocnice ještě jeden velmi naštvaný a prskající balíček – doktorku Jane.

„Jestli se ke mně přiblížíte,“ řekla ochraptěle, „vymyslím nějaký způsob, jak vám ublížit. Patrně nijak moc, ale něco vám udělám. Je to jasné? Nechte mě, sakra, na pokoji.“
Opřel se pažemi o postel a svěsil hlavu. Byl úplně vykolejený, když naslouchal neslyšenému zvuku jejích slz. Radši by se nechal mlátit kladivem.
Tohle způsobil on.
Zčistajasna se k němu otočila na patě a zhluboka se nadechla. Kromě červených ráfků kolem očí by vůbec neuhádl, že byla rozčilená. „Fajn. Budete jíst sám, nebo vážně potřebujete pomoct s příborem?“
Vishous zamrkal.
Jsem zamilovaný, napadlo Vishouse, když se na ni díval. Já jsem se prostě zamiloval. (s. 186-187)
 
Pomalu se rozvíjí příběh Vishouse, bojovníka obdařeného ničivou silou a vizemi o budoucnosti, jenž vyrostl ve vojenském táboře kdesi v lesích střední Evropy, v táboře, jemuž tvrdou, násilnickou rukou vládl jeho otec Bloodletter, a Jane, primářky traumatologie, odbornice v oblasti kardiologie, kterou pronásledují smutné vzpomínky na smrt sestry a dětství mezi chladnými zdi rodinného domu, v němž snad nikdy nezazněl smích a slova lásky.

Zpočátku se zdá, že sledujeme klasickou romanci „chlapec potká dívku, chlapec a dívka se zamilují, chlapec a dívka se vezmou“, jakou jsme mohli vidět v prvních dvou dílech série. Již po několika kapitolách je však jasné, že tento příběh bude mnohem složitější. Přicházejí nové postavy, nová dramata, nové osudy, které pořádně zamíchají plány jednotlivých bojovníků a čtenáře tak vtáhnou do příběhu ještě více.

Oproti předchozím dílům bylo velmi osvěžující, že se tu tolik neobjevují bezduší. Ti se po smrti pana X stáhli do ústraní a sbírají zbytky sil na další boj proti Bratrstvu. Abych řekla pravdu, nechyběli mi. Spíše jsem jejich nepřítomnost – i když sem tam svou hlavu vystrčili – přivítala.

Otevírá se před námi příběh plný temných citů, duchů minulosti, syrové vášně, ryzí nenávisti, pevných přátelství i drsného sexu. Možná ne každý čtenář překousne erotickou stránku knihy. Vishous si v ložnici nepotrpí na romantiku, ale libuje si v sado-maso hrátkách, které jsou zde vyjeveny ještě ostřeji a syrověji, než v předchozím díle. Příběhy už nejsou jen pouhými romancemi, oddechovou četbou na večer pod lampou, kde hlavní hrdiny jen vystřídali neohrožení, nádherní upíří bojovníci.

Pokud je dobrou knihou ta, která vám nedá spát, u které toužíte po otočení na další stránku, u které pláčete radostí i zármutkem, u které nedýcháte napětím, pak mohu říct, že tato kniha není jen dobrá. Je výjimečná. Svou syrovostí, vášní i drsným závěrem. Takže pokud jste se pročetli příběhy Wratha, Rhage, Zsadista i Butche, spletité životní osudy Vishouse vás pohltí a nepustí.

J. R. Ward: Vyvolený milenec

Bojovník bratrstva Phury učinil slib a zavázal se pomoci rozšířit upíří rasu o syny a dcery, jež zplodí s kastou žen zvaných Vyvolené. Až poté pochopí smysl věštby svého bratra Vishouse.
To ona je studna… Studna, která se má naplnit. Ona je budoucnost rasy, zdroj dalších bratrů a dalších Vyvolených. Životodárný pramen. (s. 153)

J. R. Ward nám přináší již šestý příběh ze zapadlých, temných uliček Caldwellu, v nichž zuří odvěká, před lidskými zraky skrytá, přesto krvavá a nelítostná válka mezi bratrstvem upířích bojovníků a armádou bezduchých – vojáků, jež vede obávaný Omega, zosobněné zlo snažící se vymýtit upíří druh z povrchu zemského.

Boj s ním vede bratrstvo na dvou frontách. Přímému boji velí král Wrath, jenž do stínů Caldwellu posílá bojovat nebezpečného Rhage, nelítostného Zsadista, bývalého poldu Butche a počítačového génia Vishouse. Phury se zhostil odlišné role ve strategické hře proti Omegovi. Jeho úkolem je plodit se čtyřiceti zvolenými ženami syny a dcery, aby nyní skomírající upíří druh opět povstal. Post Primala, ploditele rasy, převzal po Vishousovi, a ač to byl jeho vlastní nápad, nadšen z něj není. Představa, že zbytek stovky let dlouhého života bude naplněn vynuceným sexem s několika desítkami pro něj cizích žen, se tomuto muži, jenž ještě teplo ženského těla neokusil, příčí. A právě proto si drží v uctivé vzdálenosti i První družku Cormii.

Cormia, jež si je vědoma, jaké role se musí zhostit, ač pro ni není vhodná a už vůbec ne připravená, působí nevýrazně. Tato tichá, milá, hodná, něžná, mírná (doplňte další adjektiva, diplomaticky se vyhýbající slovu nudná) žena je charakterově nejvíce podobná Marisse, na rozdíl od ní se z ní ovšem silná, nezávislá osobnost, která vezme osud do rukou, nestane a čtenáři si k ní svou cestu nejspíš nenajdou.

Phury, muž, který se vždy obětuje pro ostatní a jemuž podrývá sebevědomí jeho vlastní nečisté svědomí v podobě věčně popichujícího čaroděje, je feťák odkládající plnění svých povinností a není moc nadšen z toho, že na něj král i Stvořitelka tlačí, aby dostál svému slovu. On totiž především nevěří, že by po něm nějaká žena, natož krásná Vyvolená Cormia, mohla zatoužit. A ignoruje skutečnost, že ona to vidí jinak.

„Proč, proč bych o tebe neměla stát?“
Poklepal si na umělou nohu. „Nejsem zdravý.“
To je pravda, pomyslela si. Není zdravý, ale s tím, že mu chybí část nohy, to nesouvisí.
„Nechtěla jsem se vnucovat,“ odpověděla. „To je jediný důvod. Pro mě jsi vzhledný jak s nohou, tak bez ní.“
Rysy ve tváři mu zrůznil úžas a pak mu z úst unikl zvláštní pulzující zvuk připomínající … vrnění. „To není vnucování. Jestli se chceš ode mě napít, rád se ti nabídnu.“
Stála bez nutí, hypnotizovaná pohledem jeho očí a rysy v obličeji, jenž pozměnil výraz, jaký dosud u nikoho neviděla.
Toužím po něm, pomyslela si. Chci ho.
(s. 135)

Děj knihy, ačkoli prezentované jako příběh Phuryho a Cormie, na Phurym, jenž po většinu času hulí jednu za druhou, mlátí bezduché nebo touží po své švagrové Belle, a Cormii, která svůj volný čas vyplňuje stavěním věží z hrášku a párátek, pobíháním po zahradě nebo teskněním po jiném životě, rozhodně nestojí. Přespříliš romantický a sladkobolný příběh o muži, který se obětoval pro svého bratra a převzal osud jiného, aby si následně uvědomil, že to není nic pro něj, a aby se nakonec do své vyvolené přece jen zamiloval, tentokrát nedojme.

Tím lanem, které táhne celý příběh, je trojice nerozlučných upířích přátel. John, Qhuinn a Blay spolu sdílí strasti i slasti života mladých bojovníků a scény s nimi jsou podobny vánku, který osvěží v líně plynoucím příběhu Phuryho a Cormie. Zvláště, když skutečná akce začíná ve chvíli, kdy Qhuinnův neuvážený čin ve vyhrocené situaci pořádně zamíchá kartami všech zúčastněných. A především pak, když důsledek jeho činu nahraje bezduchým, kteří díky němu získají proti bratrstvu zbraň, již neváhají využít.

J. R. Ward: Pomstěný milenec

Napůl upír, napůl sympath. Rehvenge, bratr Zsadistovy shellan Belly, je již celá léta vydírán proradnou a hamižnou princeznou, která výměnou za služby jeho těla neprozradí nebezpečnou pravdu o tom, kdo Rehvenge ve skutečnosti je. Ale přijme ho takového Ehlena, ošetřovatelka z upíří nemocnice?

J. R. Ward i v tomto románu pokračuje ve své koncepci mnohovrstevného příběhu, v němž sledujeme několik současně běžících linií, které se míjí i proplétají, až dospějí k neodvratitelnému konci.

Všichni členové Bratrstva již našli své shellan (odpočívej v pokoji, Wellsie) a autorka před nás nyní předestřela příběh dalšího důležitého muže, jenž svým způsobem slouží i Bratrstvu.
Rehvenge, syn Rempoonův, pasák i prostitut, vyděrač i vydíraný, překupník drog, úspěšný podnikatel, navenek sebevědomý, uvnitř nejistý. Materiálně zajištěn, v hloubi duše prázdný. Ačkoli se po nájezdech bezduchých, vedených mocichtivým a zákeřným Lashem, na sídla příslušníků glymery stal představitelem rady upíří šlechty, skrývá před světem pravdu o svém původu, pravdu o tom, kdo skutečně je. Když mu ovšem během návštěvy nemocnice padne do oka mladá sestřička Ehlena, Rehvenge začne pochybovat, zda je pro někoho tak čistého dost dobrý.

Ehlena pracuje jako ošetřovatelka na Haversově klinice. Tato bývalá příslušnice glymery se doma stará o nemocného otce a sžírají ji pocity viny za to, že by si přála lepší život. Ten, který jim glymera vzala. Rehvenge je pro ni tajemstvím a zprvu nechápe, co na ní bohatý a krásný upír vidí. A zjišťuje, že ne všichni navenek silní jsou si sebou uvnitř jistí.

Jejich příběh více než kterékoli jiné dvojice v sérii připomíná příběh o tom, jak chudá dívka ke štěstí s princem na bílém koni přišla. A když Ehlena zjistí, že ten kůň zas tak bílý není, rozhodne se o to víc o svou šťastnou budoucnost s Rehvem po boku bojovat. I když to znamená postavit se děsivému a podlému nepříteli.

Vracíme se také k příběhu krále Wratha, jenž se potají již několik měsíců vydává do ulic Caldwellu, aby už tak oslabenému Bratrstvu pomohl v boji s bezduchými. Brzy se má ovšem naplnit vize, jež se už delší dobu zjevuje Vishousovi, bratru, jenž vidí do budoucnosti. Vize, v níž stojí Wrath obklopen svými bratry, a přesto sám. Vize, jejíž naplnění brzy změní Wrathův pohled na svět. A záleží jen na tomto muži, jak se svému osudu postaví – sám, ale i s podporou své shellan, svých bratrů i s malou (či velkou) pomocí nového člena domácnosti.

Ani na naše tři upíří přátele autorka nezapomněla. Přestože zde linie Qhuinna a Blaylocka ustupuje do pozadí a k vyznání, jež zaznělo v předcházejícím dílu, se zde vracíme jen v náznacích, u této trojice zůstaneme. Nadále sledujeme příběh Johna, jemuž je v tomto dílu věnován velký prostor a kterého známe od malého zakřiknutého kluka pronásledovaného  ozvěnami násilí, přes chlapce, jenž našel štěstí v náručí milujících adoptivních rodičů Tohra a Wellsie, až po sebevědomého žádoucího muže, jenž zjišťuje, že i jeho více než jen přitahuje jistá žena.

Xhex ovšem stejně jako Rehv skrývá tajemství svého původu a na Johnovi jí záleží až příliš na to, aby jakkoli ohrozila jeho život. Jejich příběh, jehož završení se dočkáme v následujícím dílu, přináší do celé knihy smutek, hořkost a beznaděj, jaké se do duše vkrádají jen se zoufalstvím z nenaplněné lásky.

Ač se milují, navzájem si ubližují, aby od sebe toho druhého odehnali. Oba skrývají tajemství, kvůli kterému se považují za méněcenné. Z jejich příběhu se do duší čtenářů vkrádá melancholie, smutek a lítost. Obě postavy si své čtenáře naklonily natolik, že jim nelze než přát nic jiného, než ať jejich trápení brzy skončí. Ať najdou své „A žili šťastně…“ Po útoku bezduchých je ovšem jasné, že si na tato slova budou muset John, Xhex i čtenáři ještě počkat.

J. R. Ward: Milenec jen můj

Jeho vyvolenou mu unesl úhlavní nepřítel a on si nedopřeje klidu, dokud ji nenalezne. A svého protivníka nesrazí na kolena.

Milenec jen můj je v současnosti předposledním dílem série Bratrstvo černé dýky. A nejen díky složité kompozici několika vzájemně se prolínajících příběhů odehrávajících se v současnosti i minulosti, ale také s otevírajícím se příběhem Payne, jíž bude věnován zatím poslední (ale určitě ne definitivně poslední) díl této série, čtenářům i tento díl přinese velkou porci akce, napětí i erotiky, ale především emocí.

Uplynul už měsíc od chvíle, kdy Johnův bývalý spolužák, syn Omegy a nepřítel Bratrstva Lash unesl Xhex bratrům přímo před očima. A neuplynul ani den, aniž by se ji John za pomoci svých přátel a spolubojovníků nesnažil najít. Xhex se nakonec podaří uniknout, záhy však zjistí, že se z fyzického vězení své cely ocitla v mentálním vězení své duše. Lash považuje Xhex za svou a tak se k ní svým zvráceným způsobem i chová. Xhex si proto do bezpečí sídla Bratrstva odnáší hluboké jizvy nejen na těle, ale také na duši, které jí sice dávají sílu pomstít se Lashovi za vše, co jí udělal, ale také ji vzdalují od Johna.

Příběh Johna Mathewa a Xhex se před námi odvíjí již od Milence z věčnosti, druhé knihy ze série Bratrstvo černé dýky. John nám před očima vyrostl z malého neduživého chlapce těsně před proměnou v sebevědomého a silného muže, jenž by pro svou vyvolenou položil život a jehož nic nezastaví před pomstou za utrpení, kterému ji Lash během jejího uvěznění vystavil.

Xhex se nám představila jako drsná šéfka bezpečnosti klubu ZeroSum, kterou nic nerozhází a jež si se vším dokáže poradit. Postupně se jí dostáváme pod slupku a odkrýváme v ní křehkou ženu, kterou téměř zlomilo utrpení, jímž si musela projít – a kterou od pádu na samotné dno zachránil právě John, protože on si prošel podobnou situací, a to jej s Xhex stmelilo víc, než co jiného.

V tichu cítila, jak se minulost a budoucnost přesouvají a mísí, ale byla to jen vidina. Nebylo jak ukonejšit ztraceného chlapce, jímž tehdy býval.
Má ale dospělého muže.
Má ho přímo ve své náruči a na kratičkou, rozmarnou chvilku si představovala, že už ho vůbec nikdy nepustí.
(s. 320)

J. R. Ward ani v osmém díle své série neupustila od konceptu několika souběžných příběhových linií, které se určitým způsobem nakonec propletou.

Ačkoli po většinu knihy sledujeme smutkem, láskou a nadějí naplněný příběh Johna a Xhex, dál se před námi odvíjí pro obě strany téměř sebedestruktivní vztah Qhuinna a Blaye i postupně po střípkách znovu budovaná důvěra mezi Johnem a jeho náhradním otcem Tohrmentem.

Milenec jen můj není jen klasickou romancí. Díky tomu, že je kniha součástí delší série a příběh v ní je vyvrcholením událostí minulých, stává se i tento díl především studií mezilidských (či zde meziupírských) vztahů, a to nejen vztahů milostných – dvou zneužívaných milenců, kteří se vzájemně podporují, aby se společně dokázali postavit svému trýzniteli, a dvou mužů, kteří se velmi respektují a jimž se jejich přátelství zkomplikovalo hlubšími city –, ale také vztahu otce a syna zasažených velkou tragédií.

Pro čtenáře to znamená mnoho scén naplněných zoufalstvím, smutkem, nenaplněnou touhou a pocitem zmařených nadějí, kterým se nezdá konce. Snad pro odlehčení smutné současnosti se ve vzpomínkách vracíme k příběhu Daria, abychom pak zjistili, že uzavřením vztahu Johna a Xhex se uzavírá také jeden kruh, jenž započal před stovkami let v minulosti.

Autorce se však už tak spletitý děj zdál přesto moc jednoduchý, proto sledujeme také počínání Lashe a pokračující válku Bratrstva a bezduchých, v níž v této chvíli jde prvotní cíl, tedy vzájemné vyhlazení, stranou, aby ho nahradil cíl aktuální: pomsta. Lash se chce pomstít za to, že mu John vzal tu, kterou považuje za svou, a Xhex se chce pomstít za to, co Lash spáchal nejen Johnovi ještě za svého života, ale také jí v době, kdy pro Lashe slovo život už nic neznamenalo.

J. R. Ward: Milenka pout zbavená

Staletí vězněné, bojovné Payne poskytne její matka – Stvořitelka upírů – konečně svobodu, vykoupenou ovšem těžkým zraněním, z něhož ji mohou vyléčit pouze pevné ruce lidského chirurga Mannyho Manella.

Uplynulo sotva několik hodin od chvíle, kdy byla Payne ve cvičném boji s králem upírů Wrathem vážně zraněna, když se u dveří doktora Manella objeví někdo, koho nečekal. Doktorka Jane Whitcombová, již považoval za mrtvou, ho žádá o pomoc s těžkým případem poškození páteře. Lékař neváhá a vydává se na pomoc neznámé pacientce. Netuší, že toto rozhodnutí zpečetí jeho osud. Manny se ocitne uprostřed pečlivě skrývaného světa upírů, bojujících proti Vyhlazovací společnosti i znovu se objevivšímu nepříteli z vlastních řad. A především spatří tu nejkrásnější ženu, jakou kdy viděl.

Román Milenka pout zbavená, prezentovaný jako příběh Vishousovy sestry Payne a doktora Manuela Manella, na dvojici lékaře a jeho pacientky nestojí. Výstižnější charakteristikou románu je pokračování prolínajících se příběhů trojice Vishous, Jane a Payne.

Z bojovnice Payne, která v předchozím dílu zachránila krále Wratha před psychickým sebezničením, se vinou nešťastné náhody stane invalidní plačka, ani vzdáleně podobná ohnivé lady těšící se na každý zápas se slepým králem. Se starou známou bojovnou Payne, jakou známe z dílu Milenec jen můj, se setkáme až na konci příběhu, kde je pod náporem okolností nucena znovu bojovat. Mezitím máme možnost sledovat, jak se prohlubuje její vztah s dvojčetem Vishousem, a pasáže popisující, jak mezi nimi roste sourozenecká láska, patří k těm nejkrásnějším z celé knihy.

Věděl to, pomyslela si. Místo čehokoli, co by pro ni mohla udělat jejich matka, zajistil jí to jediné, co v ní zaručeně probudí touhu po životě.
„Děkuji ti, bratře můj,“ řekla a nespouštěla z něj oči.
Vishous se zastavil. Čišelo z něj obrovské napětí, pěsti měl zaťaté, a když pozvolna otočil hlavu, ledové oči mu žnuly.
„Udělal bych pro tebe všechno. Cokoli.“
Nato se vzdálil… a když se za ním zavřely dveře, uvědomila si, že lásku lze vyznat, aniž by padla slova miluji tě.
Činy znamenají víc než slova.
(s. 211)

Vztah s Mannym J. R. Ward líčí jako zalíbení lékaře do pacientky, pozvolna přecházející přes sexuální přitažlivost až v lásku. Na Mannyho postoji k Jane a Payne autorka využila starého moudra, že zlomené srdce se vyléčí jen novou láskou. Manuel kdysi choval k Jane silné city a její smrt jím otřásla. Okamžité okouzlení Payne ovšem vzhledem k okolnostem vyznívá až příliš uměle.

Výraznější příběhovou linii však tvoří snaha o řešení partnerské krize jednoho neobyčejného páru. Vishous, který je, ač se to v boji i v bytě v Commodore nezdá, ve skutečnosti uzavřený a rezervovaný, řeší s osudovou ženou svého života, s nezávislou Jane, krizi, jíž je potřeba se postavit. Jejich povahy jim nedovolují o problémech mluvit a až těsná blízkost smrti (ponechme stranou fakt, že Jane je duch) je donutí si ujasnit, zda víc chtějí svou nezávislost nebo jeden druhého.

Prostá a stručná slova „Jsi důvod, proč každou noc vstávám z postele. A jsi důvod, proč se každé ráno nemůžu dočkat, až budu doma. Ne válka. Ne bratři. Ani Butch ne. To… ty.“ (s. 394) jsou jedním z nejkrásnějších vyznání lásky, jaké jsem kdy v knihách četla.

Ocenila jsem, že se v knize už tolik nevyskytují bezduší – ti zde fungují pouze jako maso do mlýnku, ale výraznější roli nemají – ovšem potenciální nebezpečí, které pro Bratry představuje Xcorova banda ničemů (v předchozí knize několikrát představena jako tlupa ničemů, přičemž ani jedno z těchto označení, ačkoli odpovídají umírněnému stylu překladu celé série, nedokáže přenést drsnou atmosféru původního označení band of bastards, s nímž si překladatelka mohla vyhrát mnohem víc), čtenáře nedonutí se o hrdiny obávat.

Milenka pout zbavená je důstojným prozatímním ukončením série, které přináší čtenáři nejen akci v podobě několika zuřivých bitek, ale i romantiku a sex i v poněkud drsnějších podobách. Na Vishousovy záliby si čtenáři navykli již v Nespoutaném milenci, zde je autorka představuje ovšem v ještě syrovější podobě, a ne každému čtenáři tento aspekt sexuálního života jedné z nejvýraznějších postav této série sedne.

Milenka pout zbavená za sebou ovšem zanechává mnoho otázek především proto, že sama na některé otázky, jež vyvstaly z osmého dílu série, neodpovídá. Takže nezbývá než doufat, že čtenářovu zvědavost ukojí desátý díl Lover reborn (dosl. Znovuzrozený milenec – pozn. red.), který vyjde v originálu v březnu 2012 a podle současných odhadů nakladatelství Baronet se ho čeští a potažmo slovenští čtenáři dočkají na podzim téhož roku.