Library - Knihovna

Voda pro slony - ukázka

Dívka si přitiskne dlaň na ústa a zasténá. Snažím se jí chytit za ruku, ale odvrátí se. Čekám, že zůstane obrácená tváří ke zdi, ale točí se stále dál, otáčí se jako nějaký derviš. Při třetí obrátce ji chytnu za ramena a přitisknu jí rty na ústa. Ztuhne, zatají dech a potom se snaží pod mými rty nadechnout. O chvíli později se přestane bránit. Její prsty se na okamžik ocitnou na mé tváři. Pak ucukne, několik kroků ustoupí a upře na mě vyděšený pohled.

„Jacobe,“ zašeptá rozechvělým hlasem. „Ach bože, Jacobe.“

„Marleno.“ Udělám krok dopředu, ale pak se zastavím. „Je mi to moc líto, neměl jsem to dělat.“

Zírá na mě a dlaň si tiskne k ústům. Její oči připomínají temné otvory. Pak se opře o stěnu, obuje si střevíčky a upře pohled na asfalt.

„Marleno, prosím.“ Bezmocně k ní natáhnu ruce.

Nazuje si druhou botu a spěchá pryč. Klopýtá, potácí se.

„Marleno!“ vykřiknu a několik kroků popoběhnu.

Ona ale zrychlí krok a zvedne si dlaň k obličeji, jako by mi chtěla zastínit výhled.

Zastavím se.

Ona jde dál, ulicí se rozléhá klapot podpadků.

„Marleno, prosím!“